Žalm 44 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, NA VLASTNÍ UŠI JSME SLÝCHALI

1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. 2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. 3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. 4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. 5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. 6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. 7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; 8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. 9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela- 10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. 11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. 12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. 13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. 14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. 16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, 17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. 18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. 19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, 20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. 21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, 22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. 23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. 24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! 25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? 26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. 27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových. 2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové – o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech. 3 Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil. 4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád! 5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba! 6 S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali. 7 Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství! 8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil. 9 Chlubili jsme se Bohem každý den, stále jsme slavili jméno tvé! séla 10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil, nevytáhl jsi s vojsky našimi. 11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli, naši protivníci nás obrali! 12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít, rozehnal jsi nás mezi pohany. 13 Za pakatel jsi svůj lid prodal, o jejich cenu jsi nesmlouval! 14 U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě. 15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami. 16 Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá, 17 když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí! 18 Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou. 19 Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok. 20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou! 21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali? 22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel? 23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití! 24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky! 25 Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš? 26 Do prachu naše duše klesají, naše těla leží na zemi. 27 Povstaň a pomoz nám – ať nás vykoupí láska tvá!

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

For the director of music. Of the Sons of Korah. A maskil.

1 We have heard it with our ears, O God; our ancestors have told us what you did in their days, in days long ago.^[1] 2 With your hand you drove out the nations and planted our ancestors; you crushed the peoples and made our ancestors flourish. 3 It was not by their sword that they won the land, nor did their arm bring them victory; it was your right hand, your arm, and the light of your face, for you loved them. 4 You are my King and my God, who decrees^[2] victories for Jacob. 5 Through you we push back our enemies; through your name we trample our foes. 6 I put no trust in my bow, my sword does not bring me victory; 7 but you give us victory over our enemies, you put our adversaries to shame. 8 In God we make our boast all day long, and we will praise your name for ever.^[3] 9 But now you have rejected and humbled us; you no longer go out with our armies. 10 You made us retreat before the enemy, and our adversaries have plundered us. 11 You gave us up to be devoured like sheep and have scattered us among the nations. 12 You sold your people for a pittance, gaining nothing from their sale. 13 You have made us a reproach to our neighbours, the scorn and derision of those around us. 14 You have made us a byword among the nations; the peoples shake their heads at us. 15 I live in disgrace all day long, and my face is covered with shame 16 at the taunts of those who reproach and revile me, because of the enemy, who is bent on revenge. 17 All this came upon us, though we had not forgotten you; we had not been false to your covenant. 18 Our hearts had not turned back; our feet had not strayed from your path. 19 But you crushed us and made us a haunt for jackals; you covered us over with deep darkness. 20 If we had forgotten the name of our God or spread out our hands to a foreign god, 21 would not God have discovered it, since he knows the secrets of the heart? 22 Yet for your sake we face death all day long; we are considered as sheep to be slaughtered. 23 Awake, Lord! Why do you sleep? Rouse yourself! Do not reject us for ever. 24 Why do you hide your face and forget our misery and oppression? 25 We are brought down to the dust; our bodies cling to the ground. 26 Rise up and help us; rescue us because of your unfailing love.