1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
— Předpověď narození Jana Křtitele
5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. 8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.10 Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu.11 Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.13 Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. 16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; 17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ 18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“ 21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. 24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:25 “Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“
— Předpověď narození Ježíšova
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
— Setkání Marie a Alžběty
39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým42 a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?44 Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“
— Mariin chvalozpěv
46 Maria řekla: „Duše má velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, 48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, 49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno 50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. 51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; 52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, 53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. 54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, 55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ 56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
— Narození Jana Křtitele
57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.60 Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech.66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
— Chvalozpěv Zachariášův
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: 68 „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; 71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, 72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu 75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. 76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu 77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, 78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, 79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ 80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lukáš 1
Bible, překlad 21. století
1Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,2tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.3I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,4abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.
Radostná novina
5Za dnů judského krále Heroda[1] žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům[2] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“
Nic není nemožné
26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.28Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“[3]29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.30Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!31Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.33Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.37U Boha přece není nic nemožné.“38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
Má duše velebí Hospodina
39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.40Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu,41a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!43Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“46Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,48neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,49neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté50a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.51Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.52Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.53Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.54Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství –55jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
Janovo narození
57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.63Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili64a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:68„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!69Vyzdvihl nám roh spásy[4] v domě svého služebníka Davida,70jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.71Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.72Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu –73na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,74že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,77dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů78pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,79aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti[5] a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lukáš 1
Bible Kralická
1Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,2Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,3Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,4Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.5Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.6Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.7A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.8I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,9Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.10A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.11Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.12A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.13I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.14Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.15Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.16A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.17Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.18I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.19Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.20A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.21Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.22Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.23I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.24A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:25Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.26V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.28I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.29Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.30I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.31A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.32Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.33A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.34I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?35A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.36A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.37Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.38I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.39Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.40I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.41I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.42I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.43A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?44Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.45A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.46Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,47A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,48Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.49Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,50A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.51Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.52Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.53Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.54Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své55(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.56I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.58A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.59Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.60Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.61I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.62I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.63A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.64A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.65Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.66A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.67Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:68Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,69A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,70Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,71O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,72Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,73Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,74Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,75V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.76Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,77Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,78Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,79Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.80Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Lukáš 1
Slovo na cestu
Proč Lukáš napsal evangelium
1-2Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.3Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,4abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele
5Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.6Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.7Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.8Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.9Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.10Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.11Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.12Zachariáš se vyděsil.13Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).14Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.15Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.16Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.17Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“18Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“19Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.20Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“21Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.22Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.23Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.24Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.25Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
Anděl oznamuje Marii narození Ježíše
26Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu27k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.28Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“29Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.30Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.31Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).32Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.33Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“34Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“35Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.36-37Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“38Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.
Marie navštěvuje Alžbětu
39Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.40-41Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch42a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.43Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!44Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.45Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“46Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána47a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.48-49Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,50ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.51Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,52aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,53sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.54-55Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům, Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“56Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Narození Jana Křtitele
57Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.58Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.59Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.60Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.61Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“62Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.63Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“64A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.65Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.66Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.67Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:68„Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.69Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,70kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.71Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.72Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.73-78Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,79aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“80Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
Lukáš 1
New International Version
Introduction
1Many have undertaken to draw up an account of the things that have been fulfilled[1] among us,2just as they were handed down to us by those who from the first were eyewitnesses and servants of the word.3With this in mind, since I myself have carefully investigated everything from the beginning, I too decided to write an orderly account for you, most excellent Theophilus,4so that you may know the certainty of the things you have been taught.
The birth of John the Baptist foretold
5In the time of Herod king of Judea there was a priest named Zechariah, who belonged to the priestly division of Abijah; his wife Elizabeth was also a descendant of Aaron.6Both of them were righteous in the sight of God, observing all the Lord’s commands and decrees blamelessly.7But they were childless because Elizabeth was not able to conceive, and they were both very old.8Once when Zechariah’s division was on duty and he was serving as priest before God,9he was chosen by lot, according to the custom of the priesthood, to go into the temple of the Lord and burn incense.10And when the time for the burning of incense came, all the assembled worshippers were praying outside.11Then an angel of the Lord appeared to him, standing at the right side of the altar of incense.12When Zechariah saw him, he was startled and was gripped with fear.13But the angel said to him: ‘Do not be afraid, Zechariah; your prayer has been heard. Your wife Elizabeth will bear you a son, and you are to call him John.14He will be a joy and delight to you, and many will rejoice because of his birth,15for he will be great in the sight of the Lord. He is never to take wine or other fermented drink, and he will be filled with the Holy Spirit even before he is born.16He will bring back many of the people of Israel to the Lord their God.17And he will go on before the Lord, in the spirit and power of Elijah, to turn the hearts of the parents to their children and the disobedient to the wisdom of the righteous – to make ready a people prepared for the Lord.’18Zechariah asked the angel, ‘How can I be sure of this? I am an old man and my wife is well on in years.’19The angel said to him, ‘I am Gabriel. I stand in the presence of God, and I have been sent to speak to you and to tell you this good news.20And now you will be silent and not able to speak until the day this happens, because you did not believe my words, which will come true at their appointed time.’21Meanwhile, the people were waiting for Zechariah and wondering why he stayed so long in the temple.22When he came out, he could not speak to them. They realised he had seen a vision in the temple, for he kept making signs to them but remained unable to speak.23When his time of service was completed, he returned home.24After this his wife Elizabeth became pregnant and for five months remained in seclusion.25‘The Lord has done this for me,’ she said. ‘In these days he has shown his favour and taken away my disgrace among the people.’
The birth of Jesus foretold
26In the sixth month of Elizabeth’s pregnancy, God sent the angel Gabriel to Nazareth, a town in Galilee,27to a virgin pledged to be married to a man named Joseph, a descendant of David. The virgin’s name was Mary.28The angel went to her and said, ‘Greetings, you who are highly favoured! The Lord is with you.’29Mary was greatly troubled at his words and wondered what kind of greeting this might be.30But the angel said to her, ‘Do not be afraid, Mary, you have found favour with God.31You will conceive and give birth to a son, and you are to call him Jesus.32He will be great and will be called the Son of the Most High. The Lord God will give him the throne of his father David,33and he will reign over Jacob’s descendants for ever; his kingdom will never end.’34‘How will this be,’ Mary asked the angel, ‘since I am a virgin?’35The angel answered, ‘The Holy Spirit will come on you, and the power of the Most High will overshadow you. So the holy one to be born will be called[2] the Son of God.36Even Elizabeth your relative is going to have a child in her old age, and she who was said to be unable to conceive is in her sixth month.37For no word from God will ever fail.’38‘I am the Lord’s servant,’ Mary answered. ‘May your word to me be fulfilled.’ Then the angel left her.
Mary visits Elizabeth
39At that time Mary got ready and hurried to a town in the hill country of Judea,40where she entered Zechariah’s home and greeted Elizabeth.41When Elizabeth heard Mary’s greeting, the baby leaped in her womb, and Elizabeth was filled with the Holy Spirit.42In a loud voice she exclaimed: ‘Blessed are you among women, and blessed is the child you will bear!43But why am I so favoured, that the mother of my Lord should come to me?44As soon as the sound of your greeting reached my ears, the baby in my womb leaped for joy.45Blessed is she who has believed that the Lord would fulfil his promises to her!’
Mary’s song
46And Mary said: ‘My soul glorifies the Lord47and my spirit rejoices in God my Saviour,48for he has been mindful of the humble state of his servant. From now on all generations will call me blessed,49for the Mighty One has done great things for me – holy is his name.50His mercy extends to those who fear him, from generation to generation.51He has performed mighty deeds with his arm; he has scattered those who are proud in their inmost thoughts.52He has brought down rulers from their thrones but has lifted up the humble.53He has filled the hungry with good things but has sent the rich away empty.54He has helped his servant Israel, remembering to be merciful55to Abraham and his descendants for ever, just as he promised our ancestors.’56Mary stayed with Elizabeth for about three months and then returned home.
The birth of John the Baptist
57When it was time for Elizabeth to have her baby, she gave birth to a son.58Her neighbours and relatives heard that the Lord had shown her great mercy, and they shared her joy.59On the eighth day they came to circumcise the child, and they were going to name him after his father Zechariah,60but his mother spoke up and said, ‘No! He is to be called John.’61They said to her, ‘There is no-one among your relatives who has that name.’62Then they made signs to his father, to find out what he would like to name the child.63He asked for a writing tablet, and to everyone’s astonishment he wrote, ‘His name is John.’64Immediately his mouth was opened and his tongue set free, and he began to speak, praising God.65All the neighbours were filled with awe, and throughout the hill country of Judea people were talking about all these things.66Everyone who heard this wondered about it, asking, ‘What then is this child going to be?’ For the Lord’s hand was with him.
Zechariah’s song
67His father Zechariah was filled with the Holy Spirit and prophesied:68‘Praise be to the Lord, the God of Israel, because he has come to his people and redeemed them.69He has raised up a horn[3] of salvation for us in the house of his servant David70(as he said through his holy prophets of long ago),71salvation from our enemies and from the hand of all who hate us –72to show mercy to our ancestors and to remember his holy covenant,73the oath he swore to our father Abraham:74to rescue us from the hand of our enemies, and to enable us to serve him without fear75in holiness and righteousness before him all our days.76And you, my child, will be called a prophet of the Most High; for you will go on before the Lord to prepare the way for him,77to give his people the knowledge of salvation through the forgiveness of their sins,78because of the tender mercy of our God, by which the rising sun will come to us from heaven79to shine on those living in darkness and in the shadow of death, to guide our feet into the path of peace.’80And the child grew and became strong in spirit[4]; and he lived in the wilderness until he appeared publicly to Israel.