Jóel 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ZNAMENÍ KONCE - — Výzva k nářku - Prorok volá k pláči pro Boží metly.

1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu. 2 Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země: Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců? 3 Vypravujte o tom svým synům a vaši synové svým synům a jejich synové dalšímu pokolení: 4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť. 5 Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst. 6 Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice. 7 Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly. 8 Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí. 9 Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi. 10 Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej. 11 Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar. 12 Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.

— Výzva k pokání - Prorok vyzývá všechny stavy ke kajícné pokoře před Bohem.

13 Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře, vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha, neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb. 14 Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpějte k Hospodinu. 15 Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího. 16 Což nám není přímo před očima odtržen pokrm, od domu našeho Boha radost a jásot? 17 Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo. 18 Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží. 19 K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen. 20 Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.

Bible, překlad 21. století

1 Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.

Zničená země

2 Stařešinové, teď toto poslyšte, všichni obyvatelé země, ucho nakloňte! Stalo se co takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců? 3 Svým dětem o tom povězte, vaše děti zas svým dětem a jejich děti potom těm, kdo vystřídají je: 4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy. 5 Proberte se, opilci, plakejte, kvílejte všichni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přišli teď, od vašich úst byl odtržen. 6 Do mé země totiž vpadl lid mocný a nesčetný, se zuby, jako mají šelmy, se lvími tesáky. 7 Mou vinnou révu zpustošil a oklestil mé fíkoví; zbavil je kůry, kterou odhodil, zbyly jen bílé větévky. 8 Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha! 9 Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží Hospodinu sloužící se dali do truchlení. 10 Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej dochází. 11 Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni – zničena byla sklizeň na poli! 12 Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí.

Vyhlaste půst

13 Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba. 14 Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařešiny i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu! 15 Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se!^[1] 16 Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí. 17 Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí. 18 I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená. 19 Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem. 20 Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň!

Bible Kralická

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu: 2 Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich? 3 Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní. 4 Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové. 5 Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich. 6 Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví. 7 Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich. 8 Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své. 9 Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi. 10 Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul. 11 Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní. 12 Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských. 13 Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti. 14 Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu: 15 Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází. 16 Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání. 17 Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé. 18 Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou. 19 K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní. 20 Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 The word of the Lord that came to Joel son of Pethuel.

An invasion of locusts

2 Hear this, you elders; listen, all who live in the land. Has anything like this ever happened in your days or in the days of your ancestors? 3 Tell it to your children, and let your children tell it to their children, and their children to the next generation. 4 What the locust swarm has left the great locusts have eaten; what the great locusts have left the young locusts have eaten; what the young locusts have left other locusts^[1] have eaten. 5 Wake up, you drunkards, and weep! Wail, all you drinkers of wine; wail because of the new wine, for it has been snatched from your lips. 6 A nation has invaded my land, a mighty army without number; it has the teeth of a lion, the fangs of a lioness. 7 It has laid waste my vines and ruined my fig-trees. It has stripped off their bark and thrown it away, leaving their branches white. 8 Mourn like a virgin in sackcloth grieving for the betrothed of her youth. 9 Grain offerings and drink offerings are cut off from the house of the Lord. The priests are in mourning, those who minister before the Lord. 10 The fields are ruined, the ground is dried up; the grain is destroyed, the new wine is dried up, the olive oil fails. 11 Despair, you farmers, wail, you vine growers; grieve for the wheat and the barley, because the harvest of the field is destroyed. 12 The vine is dried up and the fig-tree is withered; the pomegranate, the palm and the apple^[2] tree – all the trees of the field – are dried up. Surely the people’s joy is withered away.

A call to lamentation

13 Put on sackcloth, you priests, and mourn; wail, you who minister before the altar. Come, spend the night in sackcloth, you who minister before my God; for the grain offerings and drink offerings are withheld from the house of your God. 14 Declare a holy fast; call a sacred assembly. Summon the elders and all who live in the land to the house of the Lord your God, and cry out to the Lord. 15 Alas for that day! For the day of the Lord is near; it will come like destruction from the Almighty.^[3] 16 Has not the food been cut off before our very eyes – joy and gladness from the house of our God? 17 The seeds are shrivelled beneath the clods.^[4] The storehouses are in ruins, the granaries have been broken down, for the grain has dried up. 18 How the cattle moan! The herds mill about because they have no pasture; even the flocks of sheep are suffering. 19 To you, Lord, I call, for fire has devoured the pastures in the wilderness and flames have burned up all the trees of the field. 20 Even the wild animals pant for you; the streams of water have dried up and fire has devoured the pastures in the wilderness.