Jeremjáš 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Výroky proti Judsku - PROROK POSLÁN K NEVĚRNÉMU LIDU - — Povolání Jeremjáše - Hospodin povolává svého proroka. Ač nepřipraven, musí se prorok svěřeného úkolu ujmout.

1 Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží v Anatótu v zemi Benjamínově. 2 K němu se stalo slovo Hospodinovo za dnů judského krále Jóšijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování. 3 Stávalo se též za dnů judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do přestěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku. 4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 5 „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ 6 Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ 7 Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. 8 Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ 9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel.“

— Vidění a pověření - Prorok je ujištěn Boží pomocí a smí nahlédnout do Božích záměrů.

11 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremjáši?“ Odpověděl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ 12 Hospodin mi řekl: „Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo.“ 13 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Vidím překypující hrnec obrácený sem od severu.“ 14 Nato mi řekl Hospodin: „Od severu se přivalí zlo na všechny obyvatele země. 15 Hle, povolám všechny čeledi severních království, je výrok Hospodinův. Přijdou a každá postaví svou soudnou stolici u vchodu do jeruzalémských bran, proti všem jeho hradbám kolkolem i proti všem judským městům. 16 Vyhlásím jim své soudy nad všemi jejich zlými skutky, že mě opustili; jiným bohům pálili kadidlo a klaněli se dílu svých rukou. 17 Ty však přepásej svá bedra, povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal. Jen se jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich. 18 Hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí proti králům judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země. 19 Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“

Bible, překlad 21. století

Soud nad Jeruzalémem

1 Slova Jeremiáše, syna Chilkiášova, jednoho z kněží v Anatotu v kraji Benjamín. 2 Ve třináctém roce vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova, dostal slovo Hospodinovo 3 a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci.^[1]

Co vidíš?

4 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 5 „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“ 6 „Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“ 7 „Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. 8 Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“ 9 Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. 10 Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“ 11 Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“ „Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem. 12 „Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“^[2] 13 Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“ „Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“ 14 „Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin. 15 „Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin. Přijdou a postaví své trůny proti branám Jeruzaléma; obklíčí dokola jeho hradby i všechna judská města. 16 Odsoudím je za všechno jejich zlo, za to, že mě opustili, za to, že cizím bohům pálili kadidlo a dílu svých rukou se klaněli. 17 Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. 18 Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. 19 Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“

Bible Kralická

1 Slova Jeremiáše syna Helkiášova, z kněží, kteříž byli v Anatot, v zemi Beniamin, 2 K němuž se stalo slovo Hospodinovo za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského, třináctého léta kralování jeho. 3 Byl i za dnů Joakima syna Joziášova, krále Judského, až do vyplnění jedenáctého léta Sedechiáše syna Joziášova, krále Judského, až do zajetí Jeruzaléma měsíce pátého. 4 Stalo se, pravím, slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 5 Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. 6 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem. 7 Ale Hospodin řekl mi: Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemuž tě koli pošli, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv. 8 Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin. 9 A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. 10 Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys plénil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval. 11 Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Co vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Prut mandlový vidím. 12 Tedy řekl mi Hospodin: Dobře vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal. 13 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně po druhé, řkoucí: Co vidíš? I řekl jsem: Vidím hrnec, an vře, a přední strana jeho k straně půlnoční. 14 Tedy řekl mi Hospodin: Od půlnoci přivalí se to zlé na všecky obyvatele této země. 15 Nebo aj, já svolám všecky rodiny království půlnočních, dí Hospodin, aby přitáhnouce, postavili jeden každý stolici svou v branách Jeruzalémských, a při všech zdech jeho vůkol, a při všech městech Judských. 16 A tak vypovím úsudky své proti nim, pro všelikou nešlechetnost těch, kteříž opustili mne, a kadili bohům cizím, a skláněli se dílu rukou svých. 17 Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před oblíčejem jejich. 18 Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím, a lidu země této. 19 Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 The words of Jeremiah son of Hilkiah, one of the priests at Anathoth in the territory of Benjamin. 2 The word of the Lord came to him in the thirteenth year of the reign of Josiah son of Amon king of Judah, 3 and through the reign of Jehoiakim son of Josiah king of Judah, down to the fifth month of the eleventh year of Zedekiah son of Josiah king of Judah, when the people of Jerusalem went into exile.

The call of Jeremiah

4 The word of the Lord came to me, saying, 5 ‘Before I formed you in the womb I knew^[1] you, before you were born I set you apart; I appointed you as a prophet to the nations.’ 6 ‘Alas, Sovereign Lord,’ I said, ‘I do not know how to speak; I am too young.’ 7 But the Lord said to me, ‘Do not say, “I am too young.” You must go to everyone I send you to and say whatever I command you. 8 Do not be afraid of them, for I am with you and will rescue you,’ declares the Lord. 9 Then the Lord reached out his hand and touched my mouth and said to me, ‘I have put my words in your mouth. 10 See, today I appoint you over nations and kingdoms to uproot and tear down, to destroy and overthrow, to build and to plant.’ 11 The word of the Lord came to me: ‘What do you see, Jeremiah?’ ‘I see the branch of an almond tree,’ I replied. 12 The Lord said to me, ‘You have seen correctly, for I am watching^[2] to see that my word is fulfilled.’ 13 The word of the Lord came to me again: ‘What do you see?’ ‘I see a pot that is boiling,’ I answered. ‘It is tilting towards us from the north.’ 14 The Lord said to me, ‘From the north disaster will be poured out on all who live in the land. 15 I am about to summon all the peoples of the northern kingdoms,’ declares the Lord. ‘Their kings will come and set up their thrones in the entrance of the gates of Jerusalem; they will come against all her surrounding walls and against all the towns of Judah. 16 I will pronounce my judgments on my people because of their wickedness in forsaking me, in burning incense to other gods and in worshipping what their hands have made. 17 ‘Get yourself ready! Stand up and say to them whatever I command you. Do not be terrified by them, or I will terrify you before them. 18 Today I have made you a fortified city, an iron pillar and a bronze wall to stand against the whole land – against the kings of Judah, its officials, its priests and the people of the land. 19 They will fight against you but will not overcome you, for I am with you and will rescue you,’ declares the Lord.