Abakuk 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINŮV PŘÍCHOD - Spravedlivý Bůh svým soudem zachraňuje věrné.

1 Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně. 2 Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování! 3 Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. - Sela - Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. 4 Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla. 5 Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním. 6 Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu. 7 Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjánské země. 8 Vzplanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu. 9 Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. - Sela - Řekami rozpolcuješ zemi. 10 Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce. 11 Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí. 12 Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš. 13 Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. - Sela - 14 Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného. 15 Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva. 16 Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid. 17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, 18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. 19 Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.

Bible, překlad 21. století

Abakukova modlitba

1 Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků. 2 Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst, před tvým dílem stojím s úžasem.^[1] Oživ je, Hospodine, znovu po letech, po všech těch letech je znovu zjev, na slitování se v té vřavě rozpomeň! 3 Z Temanu přichází Bůh, Svatý přichází z hory Paranu.^[2] séla^[3] Jeho sláva halí nebesa, země je plná jeho chval. 4 Jeho jas je jako svítání, z jeho ruky září paprsky – tam je zdroj jeho sil. 5 Před jeho tváří jde Rána morová, v patách mu kráčí Nákaza! 6 Zastavil se a měří zem; národy se chvějí pod jeho pohledem. Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti! 7 Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se. 8 To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných? 9 Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla Rozdělil jsi zemi řekami, 10 hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají. 11 Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí. 12 Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy. 13 Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit. Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla 14 Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak pohltí ubožáky ve skrýších. 15 Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly. 16 Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou poklesly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí. 17 I kdyby nerozkvetl fíkovník a hrozny na vinicích nebyly, i kdyby zklamala plodnost olivy a pole nedala co jíst, i kdyby zmizely ovce z ohrady a dobytek zmizel ze stájí, 18 já se však v Hospodinu budu veselit, budu šťastný v Bohu, svém Zachránci. 19 Mou silou je můj Pán, Hospodin, on dává mým nohám hbitost laní, vodí mě na mé výšiny.^[4] Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Bible Kralická

1 Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót: 2 Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň. 3 Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho. 4 Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho. 5 Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho. 6 Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné. 7 Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské. 8 Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných? 9 Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil, 10 Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla. 11 Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé. 12 V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany. 13 Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah. 14 Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě. 15 Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých. 16 Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil. 17 Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích: 18 Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. 19 Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

Habakkuk’s prayer

1 A prayer of Habakkuk the prophet. On shigionoth.^[1] 2 Lord, I have heard of your fame; I stand in awe of your deeds, Lord. Repeat them in our day, in our time make them known; in wrath remember mercy. 3 God came from Teman, the Holy One from Mount Paran.^[2] His glory covered the heavens and his praise filled the earth. 4 His splendour was like the sunrise; rays flashed from his hand, where his power was hidden. 5 Plague went before him; pestilence followed his steps. 6 He stood, and shook the earth; he looked, and made the nations tremble. The ancient mountains crumbled and the age-old hills collapsed – but he marches on for ever. 7 I saw the tents of Cushan in distress, the dwellings of Midian in anguish. 8 Were you angry with the rivers, Lord? Was your wrath against the streams? Did you rage against the sea when you rode your horses and your chariots to victory? 9 You uncovered your bow, you called for many arrows. You split the earth with rivers; 10 the mountains saw you and writhed. Torrents of water swept by; the deep roared and lifted its waves on high. 11 Sun and moon stood still in the heavens at the glint of your flying arrows, at the lightning of your flashing spear. 12 In wrath you strode through the earth and in anger you threshed the nations. 13 You came out to deliver your people, to save your anointed one. You crushed the leader of the land of wickedness, you stripped him from head to foot. 14 With his own spear you pierced his head when his warriors stormed out to scatter us, gloating as though about to devour the wretched who were in hiding. 15 You trampled the sea with your horses, churning the great waters. 16 I heard and my heart pounded, my lips quivered at the sound; decay crept into my bones, and my legs trembled. Yet I will wait patiently for the day of calamity to come on the nation invading us. 17 Though the fig-tree does not bud and there are no grapes on the vines, though the olive crop fails and the fields produce no food, though there are no sheep in the sheepfold and no cattle in the stalls, 18 yet I will rejoice in the Lord, I will be joyful in God my Saviour. 19 The Sovereign Lord is my strength; he makes my feet like the feet of a deer, he enables me to tread on the heights. For the director of music. On my stringed instruments.